Sára KratochvílováPolyamorie je jeden ze životních stylů, které se řadí do konsenzuální nebo etické nemonogamie. Co polyamorie přesně znamená, co je třeba promyslet, než se do ní pustíme a jak s ní začít? To jsou všechno otázky, na které můžete najít rychlé a přehledné odpovědi v tomto článku. Co se tedy v základech polyamorie, tedy Polyamorie 101 dozvíte?
- Co je polyamorie?
- Otvírání se polyamorii
- Pravidla a hranice
- Jak (ne)komunikovat polyamorii přátelům, rodině, kolegům?
- Jaké jsou výzvy polyamorie?
- Základní pojmy polyamorie
- Typy polyamorních vztahů
- Co je dobré si při začátcích v polyamorii promyslet
Co je polyamorie?
Polyamorie je jeden z podtypů nemonogamních vztahů. Základem polyamorie je tvoření více romanticko-sexuálních vztahů, ale pouze se souhlasem všech zúčastněných. Od otevřených vztahů se polyamorie liší tím, že nejde pouze o sexuální otevřenost více lidem, ale o vztahy se závazkem a silným emočním napojením. Polyamorní lidé mohou spolu žít, mít děti a mohou se seznamovat s dalšími partnery svých partnerů. Polyamorie ale automaticky neznamená, že všichni členové polycule (skupiny, která je utvořená z polyamorních vztahů) spolu musí mít romanticko-sexuální vztahy, nebo že spolu žijí.
Otvírání se polyamorii
V naší kultuře nikdo nevyrůstá už s polyamorním nastavením, protože polyamorie není ve společnosti přijata a dostatečně reprezentována. Proto když se k polyamorii rozhodneme, musíme se tomuto novému životnímu stylu učit. Každý má ale jinou startovní pozici, když začíná s polyamorií. Někdo tak začíná s polyamorií z pozice single, někdo už je v monogamním vztahu, který by chtěl otevřít, a někdo vstupuje poprvé do polyamorní dynamiky přes nový vztah s partnerem, který je nemonogamní. Každá z těchto pozic má výhody a nevýhody, ale součástí všech je, že se jedná o nějakou změnu, která může přinášet množství emocí a otázek. Možná taky ale v začátcích úplně přesně nevíme, co chceme, na jaké překážky narazíme a jak se v tom budeme cítit, a to je v pořádku.
Důležité je v průběhu hledání našeho ideálního nastavení v rámci polyamorie sdílet naše představy s dalšími partnery. Jedině tak může dojít k naplnění našich potřeb, nebo i zjištění, že si s tímto partnerem neladíme. Zároveň se jedná vždy o proces, kdy se učíme jak být s tím druhým a jak o sebe vzájemně pečovat. Zejména při prvním otevírání se polyamorii mohou více přicházet pocity žárlivosti, osamění, než se naučíme s těmito pocity zacházet a nastavovat si hranice. Je také plně v pořádku postupem času přijít na to, že polyamorie není pro nás. Hlavní je náš komfort a autentičnost. Pokud tak začínáte poprvé s otvíráním se polyamorii, buďte k sobě hlavně laskaví a dejte si dostatek prostoru na to objevovat, co pro vás tato změna znamená.
Pravidla a hranice
Polyamorní vztahy nejsou bezhraniční a mají svá pravidla a podmínky, které jsou společně probrané a odsouhlasené. Tyto hranice slouží k zajištění pocitu bezpečí všech zúčastněných. Každý polyamorní vztah se v těchto prvcích bude lišit a je třeba tak tyto podmínky probrat vždy na začátku nového vztahu. Zároveň i tak to neznamená, že se tyto podmínky časem nebudou měnit a je tak nutné tyto podmínky časem aktualizovat. Časté podmínky se týkají následujících prvků:
- množství stráveného času s partnery
- sdílení informací s dalšími partnery
- podmínky přidání dalšího vztahu
- otázky týkající se sexuálního zdraví
- sdílení financí, účast na důležitých životních rozhodnutí
- bydlení a děti
Někdo tak může mít nastavené, že partner může mít další vztahy, pouze pokud o tom předem specificky informuje, někdo tuto informaci předem vůbec nepotřebuje. Jindy třeba může být hranice, že se s tímto novým potenciálním partnerem chceme sejít předtím, než jejich vztah začne být fyzický. Pokud spolu partneři bydlí, dojednávají podmínky případného sdílení jejich prostoru, zda tam někdy mohou jiní partneři přijít, zda tam můžou mít sex, nebo třeba že nesmí mít sex jen ve společné posteli. Někdo potřebuje slyšet o každém setkání s jiným partnerem, někdo chce slyšet jen určitou hloubku detailů. Řeší se to, jak se tyto vztahy představují ostatním, jak moc se podílí na důležitých životních rozhodnutí a podobně.
Každý vztah i v rámci jedné polycule bude mít různá pravidla a ta se možná budou měnit v čase. Tyto podmínky by neměly sloužit primárně k omezování nebo uplatňování moci, ale spíš jako přehledný rámec, ve kterém se cítíme dobře a dokážeme tu být laskavě a otevřeně jeden pro druhého.
Jak (ne)komunikovat polyamorii přátelům, rodině, kolegům?
Většinou jsme zvyklí sdílet nějakou míru detailů o našich intimních vztazích s naším okolím. V případě polyamorie tak vzniká otázka, zda a jak toto téma ostatním komunikovat. Hlavní je v této situaci pečovat o naše vlastní pohodlí a rozhodnout se podle toho, co my potřebujeme. Někteří tak polyamorii řeší sdílením intimních informací pouze v úzkém kruhu nejbližších a jinde o partnerech nemluví. Jiní představují všechny nové partnery i rodině a přátelům a společně slaví narozeniny. Je na každém, jak si tyto hranice nastaví a všechny přístupy jsou v pořádku.
Je pochopitelné, pokud chceme sdílet podrobnosti z našeho života, mluvit s kamarády a blízkými o novém vztahu a nemuset neustále hlídat každou informaci a každé slovo, aby náhodou nebylo zřejmé, že se jedná o jiného partnera. Nemožnost mluvit otevřeně o svém životním stylu může způsobit chronický stres a veřejné oznámení o nemonogamním vztahu je podobný proces jako coming out v případě queer komunity. Pro někoho se ale naopak jedná o velmi soukromou záležitost a žádné detaily ze svého polyamorního života sdílet nechce.
Pokud ale chcete o polyamorii mluvit se svým okolím, je dobré se připravit na to, že množství lidí se o polyamorii může dozvídat poprvé. Je tak možné, že budou mít různé otázky, nebo se budu naopak stydět se na ně zeptat. Někdo tyto situace se svými blízkými řeší tak, že pouze vnese do konverzace informaci o své polyamorii a dál se tomuto tématu víc nevěnuje. Jiní třeba v rámci coming-outu rádi shrnují důležité informace, aby jejich okolí vědělo, o co se vlastně jedná (například co polyamorie je, zda s někým randí a co to obnáší). Záleží na vás, co je pro vás nepříjemnější.
Ve sdílení našeho životního stylu je tak třeba se hlavně postarat o vaše potřeby a bezpečí. Sdílejte tak tuto informaci pouze tam, kde se s tím cítíte dobře. Je v pořádku pro zachování své pohody o polyamorii nemluvit, je to pouze vaše soukromá věc. Pokud naopak chcete něco ze svého vztahového života sdílet se svým okolím, máte na to plné právo. Polyamorie je sice odlišným životním stylem, který je pro množství lidí nový a těžko pochopitelný, ale to neznamená, že se jedná o něco špatného.
Jaké jsou výzvy polyamorie?
I když se s partnery máme domluvená pravidla a hranice, může stejně docházet k náročným situacím. Na některé se lze připravit, na jiné ne. Hlavním nástrojem polyamorie je tak otevřená komunikace, která umožňuje vyjádřit, že se třeba zrovna necítíme dobře a potřebujeme tak od partnera podpořit.
Žárlivost
I když v rámci polyamorie všichni s tímto nastavením souhlasí, tak se mohou objevovat pocity žárlivosti nebo opuštění. Často se tak stává v momentě, kdy náš partner začíná nový vztah, kde vzniká tzv. new relationship energy, tedy veliké nadšení a zamilování, které je vlastní začátkům nových vztahů. Původní partner se tak může cítit odstrčen a nedoceněn v porovnávání s novým vztahem. Může se někdy stát, že partner v jiném vztahu dělá aktivity, které bychom si s ním přáli také zažít.
Prožívat pocity žárlivosti, opuštění nebo nedocenění je běžné a přirozené. Důležité je tyto pocity a potřeby, které jsou za nimi komunikovat, aby mohlo dojít k nápravě. Můžeme si tak v období nového vztahu plánovat více hezkých schůzek, abychom se necítili odstrčení, nebo si častěji žádat o ujištění o důležitosti našeho vztahu.
Dělení zdrojů a energie
Pokud máme více partnerů, může být těžké mezi ně ekvivalentně dělit čas, finance a svoji energii. Stejně tak naši partneři nemusí mít tolik času a možností a všichni koordinují svoje časové možnosti se všemi zainteresovanými osobami. Další výzvy ohledně dělení našeho času se tak mohou objevovat v náročných obdobích nemoci, stresu nebo například při vybírání času na dovolenou. Některé vztahy tuto situaci řeší třeba sdíleným kalendářem, ve kterém dopředu plánují aktivity s partnery, aby zajistili, že všichni dostanou tolik času, kolik chtějí.
Komunikace
Polyamorie vyžaduje neustálou komunikaci, což může být někdy vyčerpávající. Je nutné mít vlastní sebereflexi, překládat svoje potřeby ostatním a vyrovnávat se s tím, jak k nim ostatní přistupují. Zároveň může docházet i nutnosti předávat informace mezi partnery partnerů, nebo mezi nimi už probíhá přímá komunikace. Vzniká tak mnoho komunikačních kanálů, což může být náročné.
Někdy se tato situace dá řešit hromadnými skupinami na sociálních sítích, aby se nemuseli důležité informace předávat každému zvlášť. Zároveň je dobré si hlídat svoji kapacitu a požádat o úpravu komunikace. Pokud třeba je náročné působit jako prostředník mezi dvěma partnery, je možné domluvit společné setkání, kdy se mohou na dané situaci všichni společně domluvit.
Změny, odcizení a rozchody
I když jsou nastavená pravidla, mohou se pak z různých důvodů časem měnit. Může se tak dít v náročných životních obdobích, se zakládáním rodiny, nebo jednoduše s časem a novým sebeuvědoměním. Někdy se může stát, že dochází ke změnám v hierarchii vztahů. Třeba budeme chtít trávit více času s původně sekundárním vztahem nebo jiný sekundární vztah již nadále nechce být “pouze” sekundárním. Některý z partnerů nebo my samy se můžeme chtít ať už dočasně nebo nastálo vrátit k monogamii. Mohou se objevovat i menší změny, třeba změna práce, která posune časový rozvrh někoho s partnerů. Pokud se v jeden moment sejde více takových změn ve více vztazích, je náročné se jim všem věnovat.
Ne vždy je možné se těmto změnám přizpůsobit a je pak nutné vztah ukončit. A v extrémních případech se může stát, že dojde k více rozchodům najednou.
Více si o tom, jestli je polyamorie těžší než monogamie, můžete přečíst zde:
Základní pojmy polyamorie
V rámci polyamorie vznikají nové role a vztahy mezi jednotlivými partnery. Tento slovníček může pomoct pojmenovat tyto nové osoby a dynamiky.
Metamour, paramour
- partner dalšího partnera (např. protože Anička randí s mým partnerem, je Anička můj metamour/paramour)
Polycule
- Označení pro vztahovou síť, kde jsou jednotlivý členové vzájemně propojeni přes romanticko-sexuální vztahy. Neznamená to tak ale, že všichni musí mít vztahy se všemi, jsou jen vzájemně propojeni přes partnery partnerů. Jedná se tak o vztahovou mapu vzájemně propojených lidí
Hierarchická polyamorie
- vzniká nadřazenost jednoho vztahu nebo více vztahů nad ostatními. Často se tak hlavní vztah, kde je největší emoční závazek, označuje jako “primární vztah” a ostatní jako “sekundární”
Nehierarchická polyamorie
- žádný vtah nemá přednost před ostatními a dochází k ekvivalentnímu dělení zdrojů jako je čas, peníze, bydlení apod.
Nesting partner
- partner, se kterým se “hnízdí”. Nejčastěji je tak označován partner, se kterým se sdílí bydlení, nebo děti
Více podrobně si o termínech v polyamorii můžete přečíst zde:
Typy polyamorních vztahů
Společný jmenovatel všech typů polyamorních vztahů je emoční závazek. Nicméně dále se polyamorní vztahy mohou dělit podle míry autonomie jednotlivce a do jaké míry spolu jednotliví členové polycule komunikují.
Paralelní polyamorie
- V této variantě spolu jednotliví metamours vůbec nekomunikují. Jednotlivé vztahy vedle sebe existují paralelně, neprotínají se a členové polycule, kteří spolu nejsou propojeni romantickým vztahem spolu vůbec nekomunikují.
Polyamorie zahradní párty
- Zde se jednotliví metamours znají a základně spolu komunikují. Setkávají se hlavně v rámci větších nebo význačných akcí, například narozeniny apod. Odtud název tohoto typu polyamorie, protože se metamours setkávají a konverzují na úrovni známých, kteří se sejdou na zahradní párty.
Polyamorie kuchyňského stolu
- V rámci polyamorie kuchyňského stolu spolu mají jednotliví metamours a členové polycule silné vztahy, i když nemusí být nutně romanticko-sexuální povahy. Tento typ polyamorie odpovídá dynamice, kdy se všichni členové polycule mohou sejít ráno u kuchyňského stolu, povídat si spolu a pít kávu.
Triáda a další
- Zde je nejvyšší míra provázanosti jednotlivých osob. Jedná se o rozšíření tradičního vztahu dvou lidí o jednoho nebo i více členů. Vzniká tak vzájemný romanticko-sexuální vztah více lidí, kdy všichni mají ekvivalentně silný vztah k ostatním členům.
Co je dobré si při začátcích v polyamorii promyslet
Na závěr jsou zde otázky, které mohou pomoct s nastavením polyamorních vztahů. Pokud víme co chceme a jak to komunikovat, může se tak předejít různým emočním zraněním. Nicméně je přirozené, že v začátcích (často i pozdějších fázích) polyamorie tápeme. Důležité je k sobě a dalším vztahům přistupovat hlavně se zvědavostí a laskavostí.
Co chceme od polyamorie získat? Co nám toto nové nastavení má přinést?
Jak si tyto nové vztahy představujeme? Jakou míru závazku, času, financí a energie chceme sdílet?
Budou nějaké vztahy nadřazené ostatním? Jak moc chceme vzájemně propojovat tyto vztahy? Jak to chceme komunikovat?
Jaké máme hranice v těchto vztazích? Co nám není příjemné? Čemu se chceme vyhnout?
