Sára KratochvílováBlízké vztahy s ostatními mohou být zdrojem podpory, ale zároveň vyžadují velkou péči. U nemonogamních vztahů, ať už polyamorie nebo otevřených vztahů, tomu není jinak. Přesto nemonogamie může přinášet i svá specifická témata. Mnohdy můžeme mít pocit, že jsou nemonogamní vztahy mnohem víc komplikované, nebo naopak že se jich netýká spousta věcí typických pro mono-normativní vztahy. Ale jsou nemonogamní vztahy nutně ze své podstaty náročnější? V tomhle článku se podíváme na body, které na to pomohou odpovědět.
O čem si přečtete v článku?
- Co je podstata nemonogamních vztahů?
- Komunikace, pravidla a hranice
- Podpora a naplnění
- Time management a zdroje
- Svoboda a autonomie
- Společenské stigma
- Naše nastavení
Co je podstata nemonogamních vztahů?
Hlavním prvkem nemonogamních vztahů je, že netrvají na kompletní exkluzivitě jediného vztahu a jediného partnera. Nejčastěji se mluví o opuštění exkluzivity v rovině romantické a/nebo sexuální. To znamená, že je možné mít sex, nebo láskyplný vztah s více partnery. Podstatou nemonogamie je tak představa, že naplňování potřeb a zájmů s různými lidmi nutně nesnižuje kvalitu nebo výjimečnost těchto vztahů. Ačkoliv je tento prvek otevřenosti přítomný ve všech variantách eticky nemonogamních vztahů, každý typ uspořádání nemonogamních vztahů funguje odlišně a i každý jednotlivý vztah v dané kategorii bude vypadat jinak. Více si o rozdělení nemogamních vztahů můžete přečíst v našem článku o typech nemonogamních vztahů.
Vyloučení exkluzivity jediného partnera je sice veliký rozdíl oproti vztahům, na které jsme v naší kultuře většinou zvyklí, ale jinak se nemonogamní a monogamní vztahy moc lišit nemusí. Nemonogamní partneři často žijí v manželství, mají mít spolu děti, jezdí na dovolené, představují se vzájemně rodičům a přátelům. Můžou zažívat i žárlivost, pocity osamění, jen oproti typickým monogamním vztahům tyto pocity více adresují a dále s nimi pracují. Nejde tak o nevěru, nebo absolutní nevázanost. Mezi primární hodnoty eticky nemonogamních vztahů patří komunikace a konsent, tedy informovaný souhlas s podmínkami vztahu.
Komunikace, pravidla a hranice
Častou mylnou představou je, že nemonogamní vztahy neřeší závazky a že jde o úlety, nebo legitimizovanou nevěru, kde se o ničem radši moc nemluví. Skutečně eticky nemonogamní vztahy to mají přesně naopak. V takových vztazích se transparentně otevírají očekávání, pravidla a hranice. Komunikuje se, s čím do vztahu jdeme, jak se o něj chceme starat, jaké máme potřeby a jak to ovlivňuje nebo je ovlivňováno dalšími lidmi. Pro eticky nemonogamní vztahy je naopak typická diskuze o zažívaných emocích a prožitcích, a tím se odlišují od nekonsezuálních forem nemonogamie, jako je třeba nevěra. Více se o etické nemonogamii oproti škodlivým typům nemonogamie můžete dozvědět v jiném našem článku.
Právě tento prvek jasné komunikace může být zároveň nabíjející, protože se ke vztahu přistupuje otevřeně a člověk tedy ví, co může čekat. Zároveň za určitých okolností může tato vysoká míra komunikace vést k vyčerpání. Totiž to, jaké si nastavíme podmínky a očekávání v jednom vztahu, není možné, nebo ani žádoucí aplikovat automaticky ve vztahu jiném. Každý vztah má jiné nastavení, potřeby a dynamiku. Proto je nutné probrat všechny podstatné věci v každém vztahu zvlášť. Je taky dobré počítat s tím, že se naše potřeby a pocity mění v čase, proto se proměnuje i vztah samotný a je třeba jeho podobu aktualizovat. To může být zvlášť při množství nových vztahů najednou náročné. Zároveň je to něco, co je s praxí snazší a snazší, zejména, když cíleně potkáváme takové osoby, které sdílejí naše hodnoty a umějí dobře komunikovat svoje potřeby.
Podpora a naplnění
Dalším typickým prvkem nemonogamních vztahů je potenciálně větší sociální síť, která může poskytnout podporu. V rámci otevřenosti, ať už sexuální nebo emoční, tak máme k dispozici více osob, které mohou pomoct s řešením, sdílením a podržet nás v náročné situaci. Více vztahů může poskytnout více pohledů, odreagování, a více naplnění v různých oblastech života. Člověk tak nikdy nemusí být na těžkosti sám jen z důvodu nedostatečného množství lidí, kterým na něm záleží.
Time management a zdroje
Zejména v polyamorních vztazích, které jsou o navazování více romantických a emočně nabitých vztahů, je velkým tématem dělba času a energie. Může být náročné sladit všechny své aktivity, jako jednotlivec, a zároveň vyhradit dostatek času na všechny své partnery, zvláště když jsou tyto partneři v dalších vztazích, kterým se také chtějí věnovat. To lze řešit třeba sdílením kalendáře. Time management je tak jedno z témat, které se doporučuje probrat v začátcích nového vztahu, aby všichni zúčastnění mohli získat představu o tom, v jakých časových možnostech se vztah může pohybovat.
Svoboda a autonomie
Nemonogamie může za správných podmínek vytvářet více prostoru pro osobní svobodu a autonomii. Protože nemonogamní nastavení netrvá na tom, že jediný člověk musí naplnit všechny naše potřeby, podporuje tak naši zodpovědnost a volnost v naplňování našich cílů. To může vést k tomu, že se více trénujeme v samostatnosti a hledání si uspokojení vlastních potřeb. To vše se ale děje, jak je popsáno výše, komunikovaně a s konsentem všech, kterých se to týká.
Takové spektrum možností není vždy možné v monogamně nastavených vztazích, kde se předpokládá, že jsou témata a oblasti, kde ke konsentu nikdy dojít nemůže (například sexuální intimita s jiným člověkem). Zároveň v monogamních vztazích může být snažší sklouznout k představě, že tento vztah se o nás má postarat ve všech možných ohledech, což je svazující nejen pro nás, ale i pro druhé.
Podporovat svobodu a autonomii lze ale velmi dobře i v monogamních vztazích, byť mají předem jasněji a úžeji dané hranice. Stejně tak je možné mít nerealistická očekávání a nezdravou závislost na nemonogamních partnerech. Oba životní styly je tak třeba praktikovat vědomě a s péčí.
Společenské stigma
Jedno z témat, které nemonogamní lidé zmiňují při popisu těžkostí, se kterými se potkávají, je společenské stigma. I když jim samotným toto vztahové uspořádání vyhovuje, tlak a nepochopení okolí může být příliš. Neustálé vysvětlování povahy jejich vztahů, přemýšlení nad tím, zda vůbec zmiňovat svoji nemonogamii, obavy z toho, jak to přijme rodina, nebo třeba nadřízení v práci, může vytvářet chronický stres. Může tak docházet k podobným těžkostem, jako při coming outu LGBTQ+ lidí. Toto téma může být tak dvojnásobně obtížné pro ty nemonogamní osoby, které jsou zároveň queer. Někteří se tak můžou rozhodnout o svých vztazích s ostatními vůbec nemluvit, což znamená, že musí filtrovat významnou část svého života a prožívání. Jak společenské nebo právní ukotvení nepodporuje nemonogamní vztahy. Nelze uvést více krizových kontaktů pro více životních partnerů, stejně tak při péči o děti se potkáváme s představou pouze dvou pečovatelů, nemluvě o tom, že manželství je v České republice momentálně vyhrazené pro dydická heteronormativní partnerství. Ve výsledku tak nemonogamní lidé mohou oproti monogamním lidem trpět nepřijetím ostatních, ať už na základě postojů ostatních, nebo v rámci právního prostředí, které nepřipouští variabilitu vztahovosti.
Více si o společenském stigmatu a normě, která fandí monogamii a odsuzuje nemonogamii můžete přečíst zde.
Naše nastavení
Nejdůležitější věcí při hledání našeho vztahového nastavení je vnímat naše vnitřní dispozice a zkušenosti. Někdy může být nemonogamie to, co nám dává racionálně nejvíc smysl a co chceme poskytnout našemu partnerovi, ale není to pro nás možné. Třeba potřebujeme v životě více jednoduchosti, jistoty a hranic, aby nám bylo dobře. To záleží na našich zkušenostech, potřebách a životních okolnostech. Nemonogamie není nejlepší a nejsnazší řešení pro každého, a to je v pořádku.
Stejně tak pro někoho není monogamie dost dobře ten nejsnazší životní styl. Může to být z různých důvodů: potřeba větší autonomie, sexuální diverzity, seberealizace… Pro někoho s takovými potřebami může být těžké se podřídit monogamnímu nastavení a vedlo by to k psychickému strádání a nepohodě.
Naše vnitřní nastavení a zkušenosti nás vedou k danému životnímu stylu, ve kterém nám je nejlépe a cítíme se bezpečně. Je to zároveň něco, s čím se dá pracovat a co se dá do určité míry měnit, pokud si to vybereme. Nejdůležitější ale ve výsledku je se ale pouštět do toho, v čem se my cítíme nejlépe a co nám nejlépe sytí naše potřeby. Monogamie, ani nemonogamie, totiž není pro každého.
Nemonogamní vztahy mají mnoho výhod a také mnoho náročnějších součástí oproti monogamním dyadickým vztahům. Záleží na našem nastavení a potřebách, které do takových vztahů přinášíme. Nemonogamie tak není z podstaty těžší nebo snažší, je pouze těžší nebo snažší pro daného jedince a v dané situaci. Pro některé osoby nebude možné se cítit dobře a dlouhodobě zůstat v monogamních vztazích, stejně tak někdo jiný se bude trápit v polyamorním uspořádání. O to více je důležité hledat svoji autenticitu ve vztazích, které tvoříme a hledat to nastavení, které nejlépe funguje právě nám.