Sára KratochvílováPatří třeba nevěra nebo nezávazné randění s více lidmi do nemonogamie? Jsou takové vztahy vůbec etické? Protože se jedná o navazování intimních vztahů, technicky vzato se jedná o nemonogamii. Jenže třeba právě nevěra s sebou často nese pocity zrady a ublížení. Co to tedy o nemonogamii vypovídá? Je nemonogamie sama o sobě špatně? Lze vůbec praktikovat nemonogamii, která nikomu neubližuje? Na tyto otázky odpovídá tento článek a pomáhá s definováním toho, jak lze tvořit nemonogamní vztahy, které jsou zdravé a emočně bezpečné.
Co se v článku dočtete?
Co je tedy přesně nemonogamie?
Nemonogamní nastavení netrvá na kompletní exkluzivitě jediného vztahu a jediného partnera. Nejčastěji se mluví o opuštění exkluzivity v rovině emoční a/nebo sexuální. Jde tak o přítomnost více sexuálních partnerů nebo partnerů v romantickém slova smyslu.
Nemonogamie tak může být někdy mylně vnímána jako prosté otevření hranic vztahu komukoliv, v čemkoliv a za jakýchkoliv podmínek. I takto mohou nemonogamní vztahy vypadat, ale této představě nemonogamních vztahů chybí dva hlavní klíče, které vedou ke zdravým a bezpečným vztahům: komunikace a konsent. Pokud nejsou tyto prvky přítomné, stále mluvíme o nemonogamii, ale konkrétně o neetické nebo nekonsenzuální nemonogamii. Jak se tato nastavení od sebe liší?
🚫 Nekonsenzuální nemonogamie:
- neprobíhá se souhlasem všech zúčastněných
- nedochází u ní ke komunikaci pocitů a hranic
- nepracuje upřímně s pocitem žárlivosti nebo majetnictví
- vytváří mocenskou nerovnost
- něčí potřeby jsou postaveny nad potřeby ostatních
✅ Konsenzuální nebo také etická monogamie:
- probíhá se souhlasem všech zúčastněných
- komunikují se očekávání, tužby, hranice vztahu
- mluví se otevřeně o žárlivosti a nejistotě
- potřeby jednoho člověka se nestaví nad potřeby druhého
- hledá se společně uspokojivé nastavení pro všechny
Nevěra, kdy je navázáno více vztahů, ale ne všichni zúčastnění o tom vědí nebo s tím souhlasí, tak spadá do neetické nemonogamie. Randění s více lidmi najednou může spadat jak do etické, tak i do neetické nemonogamie. Je tak důležité myslet na to, zda v takovém případě komunikujeme fakt, že se vídáme s více lidmi najednou hned ze začátku, aby se druhý mohl rozhodnout, zda mu to tak vyhovuje. Jedině tak může proběhnout komunikace o povaze vztahu, která může vést k informovanému konsentu.
Hranice konsentu
Dalším důležitým bodem etické nemonogamie je práce s hranicemi konsentu. Pokud si je druhý člověk vědom, že randíme s jedním dalším partnerem a souhlasí s tím, je automatické, že bude stále souhlasit i když budeme randit s větším množství partnerů? Bude souhlasit i pokud budeme už sexuálně intimní s některým z partnerů? Konsent v rámci jedné situace si tak nejde vykládat jako automatický souhlas ke všem nemonogamním aktivitám.
Konsent se také může měnit v čase. Ačkoliv byl dán informovaně, může se změnit naše situace nebo prožívání, a nakonec zjistíme, že tento souhlas potřebujeme vzít zpátky. Toto odebrání konsentu se tak samozřejmě nemůže vztahovat na události, které proběhly v době jeho platnosti, ale slouží k otevření komunikace a nastavení nových podmínek do budoucna.
Podmínky
Můžeme třeba souhlasit s tím, že si náš partner najde i další vztahy. Ale může to být přijatelné pouze za určitých podmínek, na základě kterých se budeme cítit v takové situaci bezpečně. Například se v nějaké fázi můžeme chtít osobně seznámit s metamours, tedy s dalšími partnery našeho partnera. Nebo naopak se s nimi potkávat vůbec nechceme. Možná chceme vědět o některých základních věcech, která se v ostatních vztazích dějí, možná nechceme vědět nic, kromě toho, že existují. Je tak předem domluvené, že konsent tak platí pouze na určité situace a za určitých okolností. Pokud mají jednotliví partneři jiné podmínky, které jsou pro ně přijatelné, je třeba tuto skutečnost komunikovat a dojít k řešení, se kterým všichni souhlasí.
Rozhodně ano! K etické nebo také konsenzuální nemonogamii je potřeba komunikace a konsent, který také má své hranice. Pokud nedochází k upřímné konverzaci a informovanému souhlasu, jedná se o neetickou monogamii, která potenciálně může velmi ublížit všem zúčastněným.